Při pohledu na titulek vás nejspíš napadne, že obsah článku je určen výhradně pro začínající rybáře. To však není pravda. I mezi rybáři se totiž najde nemálo jedinců, kteří úlovky měří špatně. Chtěl bych tedy všem chybujícím přiblížit, jak se ryby mají správně měřit a jak se neprovinit proti § 11 vyhlášky č. 197/2004 Sb., proti zákonu o způsobu měření délky ryb a nejmenší lovné míry vybraných druhů ryb v rybářském revíru.

Přestupek proti Rybářskému řádu však není jediný důvod, proč tento článek píšu. Spousta rybářů své trofejní úlovky většinou prezentuje ve všelijakých soutěžích, na internetu či v rybářských časopisech. Jistě uznáte, že je nespravedlivé,
když jeden rybu změří správným a druhý chybným způsobem. Správné měření úlovků podporuje i bezchybné vedení statistik o velikostech ulovených ryb. V odstavci 1 výše uvedeného zákonu je věta: „Délka ryby se měří od vrcholu rypce po konec nejdelších paprsků ocasní ploutve.“ Toto vyjádření ne každý chápe správně, a tak se může stát, že určitá osoba naměří např. 37 cm dlouhému kapříkovi o 3 cm více. Pak si třeba podměrečného kapra ponechá a přijde člen RS.  Důsledky si domyslíte.

Kde se stala chyba? Nejčastější nedorozumění bývá, když rybáři měří úlovky „přes břicho“. Změřit délku ryby totiž neznamená změřit polovinu obvodu jejího těla. Tento chybný způsob měření dokáže měřené rybě přičíst poměrně hodně
centimetrů, hlavně je-li ryba hodně vykrmená. Bohužel takto ryby měří valná část rybářů. Správně se má metr přiložit vedle těla ryby a jeho začátek, tedy 0 cm by měl svírat přesně pravý úhel s nejvyšším koncem ocasní ploutve. Ta by měla být v přirozené podobě, tedy roztažená. Když jednotlivé paprsky ploutve naopak přitisknete k sobě, ryba také naroste o nežádoucí délku. Ústa ryby též musí samozřejmě s metrem svírat devadesát stupňů. Nejpřesnější měření ryb je však, když úlovek přiložíte přímo na metr. Takto se ryby měří například při rybářských závodech. Pak se dají úlovky měřit i s přesností na milimetry.

Lovit budeme hlavně na živočišné nástrahy, lovné místo můžeme průběžně lehce prokrmovat vnadicí směsí, záběry přijdou spíš uprostřed vodního sloupce a u dna.

Které ryby lze v zimě lovit? Zejména okouny, podoustve, ostroretky, plotice a tlouště. Občas (především v blízkosti větších měst) se najdou i další, sice pro leckoho nepříliš „vábné“, ale úlovek slibující lokality, jakými jsou vyústění kanalizací a odpady potravinářských závodů (sýráren, mlékáren apod.). Nástrahy použijeme menší, ať už to budou masní, bílí či kostní červi, larvy chrostíků, patentky, nitěnky nebo menší žížaly.

Zjara a v letním období lze na plavanou lovit úspěšně téměř všechny druhy ryb, na přelomu října a listopadu to totiž začne být opět o něco slabší a věnovat se budeme zase hlavně okounům, ploticím, tloušťům, popřípadě marénám či jiným síhovitým rybám. Aktivitu ryb (především na stojatých a pomalu tekoucích vodách) a jejich zájem o potravu velice ovlivňuje vítr. Ten totiž i jemným čeřením hladiny zvyšuje obsah kyslíku ve vodě a tak bezvětrné dny (především ve spojení
s vyššími teplotami) za letních dnů bývají pro rybáře horší. Nejpříznivější je mírný západní nebo jihozápadní větřík, dobrým znamením je i teplý vánek, který se zvedne za chladnějších dnů. Při silnějším větru navíc vodní masa v pohybu čeří dno, což je pro mnohé rybí druhy (hlavně pro ryby, žijící u dna) signálem k vyhledávání potravy. Vítr a vlnky působí i splachování a spad drobných živočichů ze břehu i pobřežní vegetace, což je zase zdrojem potravy pro druhy, zdržující
se u hladiny. Vítr, pokud není příliš silný, je tedy spíš naším přítelem, až na ostrý severák či chladné východní větry.

Málokomu se totiž chce tahat s sebou velkou (často opravdu obsáhlou) zásobu nástrah, popřípadě i další navijáky a pruty, o dalších drobnostech ani nemluvě. Přesto se často vyplatí mít s sebou alespoň několik nástrah, které se typově výrazně liší od běžně používaného sortimentu. Mohou to být odlišné velikosti, barevné provedení, hmotnostní kategorie, wobblery určené pro vedení v různých hloubkách a podobně. Pokud totiž dravci začnou být aktivní a naši nástrahu sice sledují, ale k záběru nakonec nedojde, může právě radikální obměna vše změnit.

Především na pomalých a stojatých vodách, kde ryby mají většinou dostatek času si nástrahu důkladně prohlédnout. Lépe jsme na tom v blízkosti porostů vodních rostlin a při lovu přímo mezi nimi. Sluneční svit může přitažlivost některých nástrah sice výrazně zvýšit, stejně tak ale příliš nápadné a podezřelé „blýskání“ může být faktorem, který způsobí náš neúspěch (nebo k němu alespoň výrazně napomůže). Potom je občas třeba sáhnout spíše po matných či tmavěji  zbarvených nástrahách, popřípadě i po menších velikostech. Rychlost vedení nástrahy závisí samozřejmě na mnoha skutečnostech, ať už je to druh lovené ryby, snaha o napodobení pohybu specifické kořisti, teplota i průhlednost vody. Je
jich řada. Stejně tak bývá velice různorodá i správná velikost vhodné nástrahy. Někdy i velcí dravci preferují menší vzory (napodobující tou dobou se hojně vyskytující potěr nebo malé rybky, drobné vodní živočichy a podobně). Dravci občas nevybíravě útočí i na poměrně velké nástrahy, ať už z důvodu ochrany svého teritoria či prostě dávají přednost většímu soustu. V zásadě lze říci, že v nízké a čisté vodě budou vhodnější nástrahy menší, nenápadněji zbarvené a naopak
v přikalené vodě na sebe spíše upozorní a dravce vyprovokují nápadněji zbarvené, větší nástrahy. V kalnější vodě nevadí, působí-li větší nástraha rozruch, který by za jiných podmínek ryby spíše plašil. Kupříkladu malé štiky a okouni často atakují i nástrahy, dosahující téměř jejich velikosti. Podívejme se tedy na jednotlivé druhy dravých ryb a vhodné podmínky k jejich lovu.